| Sonstiges: |
- Nachgewiesen in: Manuscriptorium Digital Library
- Sprachen: Latin, Czech
- Contents Note: /// že Prahu hlavu netoliko všie zemie této, ale i všeho českého královstvie chtie ponížiti a súžiti ; Když sem často mieval řeč o vedení úřaduov a o zpravování obecních viecí, pamatuji, Luci najmilajší ; Po té zprávie Campana zpravovánie miestského přidal sem tuto dvoje Erazmovo příslovie, kteráž ač sú každému človieku potřebná, však všem zpravujícím najpotřebniejšie ; Pospieš povlovnie. V tom přísloví vážíš-li moc a smysl, kterýž ta tak velmi krátká slova zavierají ; 26va Práce Erkuléšovy. Niekteré práce pro toto slovú Erkuléšovy, že sú mnohé a veliké a takové, ješto by potřebovaly Erkuléšovy síly ; 28va A aby vašim milostem známo bylo všecko, což jest zprávcóm při radie najpotřebniejšieho, i to příslovie, kteréž jest Erazmus přivedl v první své řeči, jeho slovy vašim milostem vyložím a oznámím, totiž toto: v noci rada. Napomíná to příslovie, abychom s radú nebo v radie nekvapili ; Bohobojnému a najmilostiviejšiemu ciesaři našemu Justiniánovi Agapetus najmenší jáhen ; Ponievadž máš to duostojenstvie, ó ciesaři, kteréž jest nad všeliký úřad vyššie, ctiž tehdy nade všecky boha ; Račte viedieti, že tento Pontanus, kterýž tyto udielal kniehy, byl kancléřem krále napulského Ferdinanda a mnohé vieci ne tak ze škol nebo z kolejí jako z skutečného králuov dobrých zachovávanie do tiechto knieh svých přenesl ; Publius Cornelius Scipio, knieže Alfonse, kterýž potom jmiel příjmie pro svú statečnost Afrikanus, když jest stál o úřad římského hospodářstvie a vidiel, že mu ti úředníci, kteříž mieli v obranie své obec římskú, překážky činie ; Bohuslav z Lobkovic a z Hasenštejnu velikomocnému muži, panu Petrovi z Rozenberka, královstvie českého hajtmanu pozdravenie vzkazuje. Jakž jest najprv tobie o zemi tuto péče poručena, chtiel sem nietco k tobie o obecném dobrém psáti, Petře výborný a netoliko znamenitým rodem a mocí ; Ačkoli při mnohých viecech, najmilajší Demonice, shledati muožeme, jak rozdielnú dobří lidé mysl mají od té povahy, kteréž zlí lidé užívají, však společné obcovánie vobojích najzřetedlniejie to vokazuje ; Toto slušie z potřeby před tiemto hádáním a zvláštie neučeným viedieti pro pilniejšie jeho pozorovánie a pro lepšie i dokonalejšie jemu srozomienie, že uvedl náš tento ctný a chvalitebný mistr na toho velmi učeného mnicha ; 92vb Mistr. Ex fonte theologico emanavit hec magistri disputacio. ; Bylo-li jest přijímánie tiela a krve Kristovy pod obojí spuosobú v prvotní cierkvi či nebylo? Mnich. Bylo a velmi. ; Pohlediž, ktož si vtipný, na to od počátku až do konce hádánie a z pořádku jeho velmi vtipnie, umiele a výmluvnie setkaného spatř, jak všudy pravda v niem proti Římanóm s vítiezstvím vajvodí ; Veliké vzácnosti mužóm panu purgmistru a pánóm konšelóm Starého Miesta pražského Řehoř Hrubý z Jelenie službu svú s žádostí všeho dobrého vzkazuje. Znám, páni milí a mnie dobrého přiezniví, že všudy pravda i božská i lidská tyto časy velmi potuchla ; Erazmus Roterodamus Tomášovi svému přiejmiem Morovi zdravie vzkazuje. Předčím, když sem jel z Vlach do Anglii, než by ten všeckeren čas, kterýž sem na koni musil sedieti, bez přemýšlenie vtipného a neumielými rozprávkami miel stráven býti ; Mluví bláznovstvie. Jakž pak koli o mnie vuobec mluvie lidé (neb i to já viem, jak haniejie bláznovstvie také i najvietčí blázni) však sem já sama, sama pravím jediná, ješto svú mocí i bohy i lidi obveseluji ; V tomto filozofování Pontanus dvú králuov Nápulských kancléř hatle a škrábe odbieranými kryfy kunšty s velmi vtipnými šprýmy, žerty a přiepoviedkami niekteré filozofy a kniežie převrácené i křestiany nepravé ; Minos počíná mluviti. Kteří úřady mají, ti nikdy nemají prázdniti bez zaneprázdnienie. Eakus. Opatrnie a užitečnie to od tebe jest poviedieno, Minos ; V jiných kniehách takto ještie Pontanus ten na kniežie s vykřiknutím dorazil: ó viekové, ó mravové, bylať jest byla niekdy v kniežích křestianských zdrželivost a čistota ; Nechť to, o čemž tuto Valla píše o nadání Constantinovu papeži nepravém a neprávie smyšleném a uvieřeném, kteréžto nadánie nikdy se nestalo a kterémuž niekteří učení i římští i řecští teologové odpierají ; aby ho s nimi skrotili, panstvie mu odejmúce a tak ho, jakž naň slušie, živností opatřiece ; Niekolik sem knieh anóbrž mnoho vydal všelikého témieř naučenie, v kterýchžto kniehách že se nesrovnávám s niekterými a jistie velikými i od dávnieho času schválenými knieh skladateli, jsú niekteří, ješto se proto hnievají ; Ač jest vždycky nelibá byla pravda, však nynie o hrdlo tomu bieží, ktož ji mluví. Neb když sú zrostly lidské nešlechetnosti, zrostla jest i nenávist pravdy ; Co činíš, dobrý muži, co činiš otče výborný, co činiš prosím tebe, co myslíš, kterého se viecem vyjitie, kterého konce nadieješ nyniejšieho tápánie ; Dvie sem miel obydlé k učení, jedno v Vlašiech jest, druhé v francúské zemi ; Kdy bych byl mohl pro zaneprázdnienie, nikdy by mi jinde tak spravedlivá ku psaní spolu i k hnievání (ať nediem k plakání) příčina nebyla dána ; Když sobie tu najsvietiejší a najvážniejší řeč připomínám, kterús ke mnie u dveří nábožného toho a starého chrámu před včerejškem mluvil ; Bych to co má mysl okazuje o toho západnieho babylóna zpuosobu, v niemž osudem nebo pro hřiechy mé nerad a bezdiek tolikrát bývám ; Protivenstvie jest dvoje rozličnost, jednu chtiece trpímy, druhú nechtiece. Niekto jiný snad jich viece najde ; Podpisování mých epištol divíš se a hodnie, neb ponievadž o dvú Babyloniech čteš, o jednom, kterýž jest niekdy byl v Asýrii, kdež jmá Semiramis jméno znamenité ; 277ra Odkud nynie počnu čili nepočnu v pochybnosti jest a poetské toto opiet mi se naskýtá: mluviti-li budu či mlčeti. Ale budu mluviti, aby snad po mlčení mém tohoto se nedomejšlel ; Bieda lidu tvému, Kriste Ježíši, bieda lidu tvému, Kriste. Dopusť nám milosrdenstvie živý pramene našich s tebú bied plakati a jako milujících obyčej jest ; Jakož vidíš, tak jdú vieci anóbrž nejdú, ale táhnú je, žádné nenie pomoci v šlechetnosti, spravedlnost zahynula, svoboda pryč odešla, upřiemnost jest přemožena ; 281vb Dlúho sem odkládal, čekaje i příčiny k psaní i posla, pojednú obé sem to miel. A jakos ty na slušné činy velmi štiedrý, tak já, ač sem na vtip chudý ; Jak velmi se s smysly mými rady tvé srovnávajie, krátce se to nemuože poviedieti a jistie z viecí najlepších a najhorších nenie nesnadné vybieránie ; Oby viediel, jak velikú jest mne naplnilo radostí tvé to odjitie anóbrž tvé navrácenie neb jíti do vlasti jest se navrátiti ; Kam se koli obrátíš též si a jednostajnie mne tiešíš, neb jednostajnú milosti tvé sladkostí ale mnohým a rozličným slov tvých potiešením okřievám ; I proč ještie meškáš čili nemeškáš, ale držie tie a odpierajícieho táhnú? Tohoť se radiejie domnievám, neb chci se radči násilé domýšleti, nežli bláznovstvie ; Utekls, vyskočil, vyplynul, uletiel, dobřeť jest. Bál sem se, pravímť za tebe, bál sem se za tvú duši ; Kmetové římští, kteříž sú také sluli otcové popsaní zpravovali římské mieštiany jako otcové syny, jichžto duostojenstvie bylo viečné ; Zajisté kniehy ty pastýřských veršuov když sú v ruce niekterých najvietčích lidí při mé přítomnosti přišly. Tu najvietčie lidi miení papeže s kardinály ; Biednú nazval závist Maro a hodnie, neb co jest biedniejšieho, než i svým zlým i cizím dobrým spolu se trápiti. Jistie, že jest trefnie s Muciem neviem kterým velmi závistivým a zlobivým žertoval ; Učí v tiechto kniehách Pontanus dvú králuov Naapolských Alfonsa a Ferdinanda kancléř, muž náramnie učený a vzácný a ten, jenž všech takových viecí tak mnoho zkušením jako čítáním došel ; Když si mie napomínal, nébrž mi i přikazoval, knieže Roberte, abych ty, kteréž sem udielal o poslušenství kniehy niekdy aspoň vydal, velmi tiežká zdála mi se viec po tvém napomenutí nepostaupiti a tvé vuole neučiniti ; Všeliká stará i nová filozofí i všeliké božské a lidské právo v tom samém najviece pracuje a všecko usiluje, aby hnutie nebo vášnie mysli poddány byly rozomu ; V opravie mysli Rutili Zeno ; Štiedrosti blízká jest dobročinnost a z té příčiny, že jiným dobře činiec prospievá, tak jest jmenována ; V tiechto svých Cicero kniehách oznamuje, že přátelstvie všem lidským viecem má předloženo býti, což se s ducha svatého řečí srovnává, kterýž praví, že k přieteli viernému žádného neni přirovnánie ; Kvintus Mucius Augur Scevola mnoho jest o Caiovi Leliovi, testi svém s pamieti a utiešenie rozprávieval a nepochybnie ho v každém mluvení nazieval múdrým ; Jest to pravé, což pravíš, Leli, neb aniž jest byl který muž lepší nad Afrikana ani znamenitiejší, ale máš toto držeti: že sú všickni na tebe oči obrátili ; Ponievadž se nynie, páni milí, pro spravedlnost svú a pro obranu její chystáte a strojíte k válce, račtež viedieti, že držie lidé učení a takových viecí sviedomí, že najviece mohú v válce ty vieci, kteréž sú tuto položeny ; Že se činím Lucianem jakýms. Ten Lucianus byl Řek a filozof veliký a takový, že žádného nešanoval v svém psaní, ale všecky i najmocniejšie v svietie lidi i bohy obyčejem svým velmi vtipným a šprýmovným káral ; Ale té vaší žádosti ne tak naše rady jako božská přikázánie odpoviedají ; Nynie pak jako jest ustydlo náboženstvie a viera potuchla, že netoliko bosýma nohama, ale v nohavicech jsúce ; Takoví mají býti kniežie, kteříž jako sú přední v kostele, tak mieli by býti dobroty přední příkladové a zprávcové ; Venceslaus Boemus Michaeli suo s. p. d. Quum Appollonii illius cognomento Discoli libros de constituenda oratione evolverem atque conlato Prisciano dispicerem ; Venceslaus Boemus Michaeli suo s. p. d. Nimis tu profecto, nimis et amore falleris et iudicio, qui ea mihi tribuis, que eo nec modo agnosco, nec unquam forsitan prestare potero ; Venceslaus Boemus Michaeli suo s. p. d. Dederam Vincencio priores litteras ad te perferendas uno iam abhinc mense circumacto, ratus illum prout destinaverat quam primum Bononia egressurum ; Venceslaus Boemus s. p. d. Parum aberat, quin ab illa sententia, etsi omnium eruditorum consensu approbata, decederem, qua putant illi amicicias silentio quidem periclitari ; Clara sublimis peragrans Olimpi ; Clarissimis ac optimis viris Antiquae Pragae senatoribus, suis dominis et patronis perpetuo observandis s. d. Et si semper summam laudem sapientie et iustitie tribuimus senatui urbis vestre, viri ornatissimi
- Document Type: TEXT
- File Description: codex
- Language: Latin ; Czech
- Rights: https://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/
- Notes: Podle zprávy J. Dobrovského koupil tento rukopis P. Candidus v 18. století pro svůj klášter augustiniánů u sv. Václava a odtud se rukopis dostal do Klementina.
|
