JAK SE JEDNÁ S LABOURISTY. ČESKOSLOVENŠTÍ SOCIÁLNÍ DEMOKRATÉ V EXILU A LABOUR PARTY BĚHEM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.

Representatives of the First Czechoslovak Republic Social Democratic Party exiled in London were generally united in the belief that the future Czechoslovakia needed to diff er 'somehow' from the one destroyed in Munich. Yet, the history of exiled Czechoslovak Social Democracy during WWII is largely the story of a dispute between two sides: Social Democrats supporting the Czechoslovak President-in-exile Edvard Beneš, and presidential critics around Rudolf Bechyně. Aft er the Soviet Union entered the war in the summer of 1941, the influence of the Communist Party grew accordingly, and the diff ering view of the two party wings became increasingly distinct in relation to Communists. The engagement of the Soviet Union also aff ected the way the Labour Party influenced exiled socialist parties operating on its territory, including the Czechoslovak Social Democrats. The Labour, who became the leader of world socialism aft er the infamous end of the Socialist Workers' International, strove throughout the war to coordinate comrades from the occupied countries so as to maximize their potential towards the war and avoid struggles within emigrant groups. [ABSTRACT FROM AUTHOR]

Představitelé prvorepublikové sociálnědemokratické strany v londýnském exilu byli v obecné rovině zajedno v přesvědčení, že budoucí Československo musí být "nějak" odlišné od toho, které skončilo v Mnichově. Přesto jsou dějiny československé sociální demokracie v exilu za druhé světové války do značné míry příběhem sporu dvou názorových proudů; k Benešovi loajálních "vládních" sociálních demokratů a prezidentových kritiků kolem Rudolfa Bechyněho. V důsledku vstupu Sovětského svazu do války v létě 1941 a z něho plynoucího nárůstu vlivu KSČ se pak rozdílný pohled dvou stranických křídel stále častěji projevoval v otázce poměru ke komunistům. Zapojení Sovětského svazu do války mělo dopad i na způsob, jímž Labour Party ovlivňovala činnost exilových socialistických stran působících na jejím území, tedy i československých sociálních demokratů. Pro labouristy, kteří se po neslavném konci Socialistické dělnické internacionály stali lídrem světového socializmu, byla nicméně po celou válku charakteristická snaha soudruhy z okupovaných zemí koordinovat tak, aby byl jejich potenciál maximálně využit směrem k válečnému úsilí a nerozmělňoval se tahanicemi uvnitř emigrantských skupin. [ABSTRACT FROM AUTHOR]